Zamyšlení nad nezištným poskytováním fotografií
Často se mi stává, když fotografuji na sportovní akci, že za mnou přijde sportovec, rodič sportovce a podobně a poprosí mě o zaslání fotografií, na kterých je zachycen. Jelikož jsem dobrák, který by rozdal i sám sebe, nestalo se nikdy, že bych prosbu odmítl. Dokonce za snímky většinou ani nic nechci; cítil bych se divně, vydělávat na amatérských nadšených sportovcích (samozřejmě například Jágra bych zinkasoval bez začervenání, ale ten se zatím ještě neozval).
Od dotyčného si tedy vyžádám e-mail a fotografie mu posléze pošlu. Nemám s tím problém, ale co mě dokáže spolehlivě naštvat, je skutečnost, že možná v 75 % případů mi zpátky nedojde ani ta nejkratší odpověď “Děkuji”. Jako by to všichni brali úplně samozřejmě; však co, focení na digitál nic nestojí, fotky stejně mám a tudíž mě nezabije poslat… Snad toho nechci tolik. Dokonce jsem se už několikrát zařekl, že příště nikomu nic nepošlu, ale stejně nakonec posílám, co kdyby tentokrát poděkoval?
Změna strategie
Proto jsem poslední dobou začal publikovat jinou strategii. Místo abych si vzal já sportovcův e-mail a tím se mu svým způsobem zavázal, dám mu svoji vizitku, ať se ozve sám. Ať také vyvine snahu. A zatím se mi tato strategie vyplácí. Za poslední dva týdny jsem rozdal tři vizitky, z nichž se dosud ozval jen jeden příjemce (jemuž jsem fotografie poslal a on, světe div se, poděkoval). Výhoda je zřejmá – když se sportovec neozve, mně nepřibude žádná práce. A když se připomene, fotografie mu pošlu tak, jako dříve.
Jak se v podobné situaci chováte vy? Máte stejné nebo rozdílné zkušenosti?
Já rozdávám vizitky, s tím že malé fotky 800x800 s logem ať si z webu stahujou sami, o velké bez reklamy ať si řeknou. Když je pak posálím, tak přidám číslo účtu s větou "pokud se vám fotka bude líbit natolik že mi na účet xxxx pošlete příspěvek, tak to velmi ocením". Zatím mám takovýto budget něco přes 400,- (za 5let) :-)
Jinak mne potěšilo že, se mi v roce 2011 ozval pán že našel svoji fotku z Valašky 2009 a jestli ji a další na kterých figuruje ještě nemám v archivu, že mi za ně zaplatí. Tak jsem mu řekl, ať mne překvapí na ten účet (ty fotky byly 3 a byly fakt strašné, tak proto tahle forma). Mne hlavně potěšilo že si o ně řekl sám a taky že mi sám od sebe nabídl honorář.
Ahoj :) Já fotím hasičský sport a na závodech je spousta lidí, kteří chtějí fotky. A jelikož jsem amatérka a jsem ráda, že se na fotky někdo chce kouknout tak mám účet na rajčeti a dávám jim odkaz na něj.. Doufám, že se dopracuju na rozdávání vizitek a moje fotky budou cennou fotkou v rodinném albu :)
Ahoj Martine, na tvé fotky se chodím dívat pro inspiraci :). Jsem ryzí amatér, ale focení mě baví, fotím převážně závody horských kol. Asi taky protože sama bajkuju a tento sport je mi tedy blízký. Taky se mi stává, že mě sportovní nadšenci prosí o zaslání fotky ve větším rozlišení a já jim pošlu zdarma a ráda. Má to dva důvody ten první je, že mě focení neživí a je to můj koníček, který potřebuji neustále pilovat, ten druhý důvod je, že mám radost, když se fotka líbí. Zatím myslím všichni poděkovali - možná protože to jsou všechno amatéři co jezdí pro radost a né namyšlené hvězdy.
Mě se většinou závodníci ozývají sami po tom, co najdou moji galerii ze závodů. Pokud mě někdo osloví přímo na závodech, tak mu většinou řeknu adresu webu, že bych jeho mail zapomněl.
Co se týká fotek zdarma, tak pokud to nejsou přímo kamarádi, tak zdarma dávám v rozlišení 1200px, pokud chcou větší, tak ať si zaplatí.
Jinak dneska jsem se od Miry Bučka dozvěděl, že jsme spolužáci. Moje paměť je tragická :-)
Akokeby si napísal môj príbeh. Presne takto to je. A tá nová stratégia je dobre vymyslená!
Za těch několik let, co fotím, jsem se dopracoval ke stejné strategii a musím říct, že výsledky mám stejné. Výhodou také je, že fotky nezapomenu poslat třeba i po delší době, protože zprávu v mailu nechám, dokud to nevyřídím a tak mě to pořád v poště straší.
Zajímavá zkušenost, Martine. Ta nová strategie je vážně dobrý nápad. ;-) Ať se ti daří!
pele: to mě se jednou takhle podařilo dostat na lavici pro fotografy na ski sprintu na Strahově, ukecal jsem slečnu po telefonu a pak na místě slíbil fotky, odpověď na fotky sice taky nepřišla, ale já měl ty press fotky tak mi to ani nevadilo.. :)
Taky se mi to už jednou stalo.. Pravda poděkování přišlo i komunikace byla celkem vpohodě, co mě ale naštvalo bylo, že většina fotek nakonec snad ani použitá nebyla pro ten účel byli přece žádány, asi se použily jen na tisk.. ALE ze slibované reklamy na web nebylo u popisu nic, a jméno bez háčků. :) Takže já už nikomu nic zadarmo posílat nehodlám, zvlášť z akcí kde aktéři dostanou bohatě zaplaceno.!. Mě to přece taky stojí nějaký peníze a čas, tak proč se rozdávat zadarmo, oni by mi zadarmo taky nic nedaly. A od amatérů bych očekával právě alespoň nějakou reklamu a poděkování! To je můj postoj. :)
Kubo, ale to je přesně ono. Tohle není dobou, to jsme si bohužel z velké části udělali sami. Lidé si na to zvykli a už to berou jako samozřejmost. A to je právě to špatné.
Práce fotografa je jako každá jiná. Samozřejmě, že člověk není pes a vždycky se dají domluvit podmínky. Stačí třeba volný vstup na akci, možnost reklamy, nebo třeba občerstvení zdarma... Co já vím, ale prostě nějakým způsobem práci ohodnotit. Ale každý musí z něčeho žít. Pokud jsme to bezmyšlenkovitym rozdáváním fotografií dotáhli tak daleko, že už to 90% potencionálních zákazníků bere jako samozřejmost, nesmíme se pak divit, že nás focení neuživí.
Zdravím Vás,
mé zkušenosti jsou bohužel podobné ( i když musím uznat, že jsou i vyjímky, které pak velmi potěší:-) ). Nápad s vizitkami je dobrý a osobně ho jistě vyzkouším, doposud jsem v případě opravdového zájmu předával telef. kontakt...Bohužel potvrzuji obecný dojem, že platit za fotky ( i ty sebelepší ), se nikomu moc nechce, málokdo ocení ten čas strávený na sportovní ( i jinné ) akci a už vůbec nikdo nezohlední to, že pro dobré fotky je (obzvl. ve sportovní fotografii) nezbytné slušné vybavení.A to opravdu není zadarmo... Jo taková je holt doba...Myslím, že to nás ale neodradí, že??! :-) Přeji všem ať se Vám daří.
Kuba
Fotky stále tak posielam. Väčšinou ale iba v šírke do 1500pix a kvalitu 62%. Veľká väčšina aspoň poďakuje.
Teraz, po úspechu na MS v hokeji, mi ľudia píšu častejšie, no keďže obrovské náklady na tú akciu musela platiť redakcia (a novinári tam idú len za preplatené výdavky), tak si vypýtam peniaze za každú fotku.
Tohle je opravdu téma k zamyšlení. Proč vlastně dávat fotografie zdarma. Dnes už prakticky v každé rodině existuje kompakt bratru za 3 tisíce o kterém si majitelé myslí, že dělá pro jejich potřebu fotografie dostatečné. Je to samozřejmě jejich volba, ale každý, i ten největší laik pozná kvalitativní rozdíl mezi fotografií z takovéhoto kompaktu a profi či poloprofi zrcadla. A takové zrcadlo stojí docela dost peněz, dobré fotky hodně úsilí, práce, snahy a někdy i štěstí a trpělivosti.
Takže pokud pominu rodinu a kamarády, tak zadarmo není ani tvrdý rohlík na krámě.
Nevím, proč by něco zdarma mělo fungovat ve fotografii, když například za každý film, či jiný druh umění, zábavy či čehokoli jiného si musíme tvrdě zaplatit.
I fotografie má svého autora, který má svá práva.
Chceš fotografií? Samozřejmě, to není problém. Ale stojí to tolik a tolik. Tečka. Chceš - nechceš.
Nebuďme hloupí a nenechávejme svou práci na pospas.
Stalo sa mi, že napokon mnou darované foto som videl uverejnené v médiách...samozrejme bez honoráru....
taky se mi to stalo u některých pořadatelů sportovních akcí, u kterých jsem předtím zkoušel domluvit vyměnu fotek za vstup na akci a párkrát mě to dost otrávilo (nejenom nepoděkování, ale třeba i požadavek na zaslání vypálených cd nebo dost vydrzlá žádost o víc fotek)...od jisté doby nikoho neoslovuju, snažím se fotit z pozice diváka a na místa, kam chci se zkouším nějak dostat sám...
Mě se to stalo, ale nemyslím to tak, že to musí být bomba fotka. Stačí, že je na ní zvláštního něco pro ně. A to těžko můžeš vědět. Nejhorší je, že když to dáš jednomu, už budeš vyhlášenej jako ten co to dává vždycky zdarma. Zejména u malých sportů se to hned rozkřikne. Takže já prostě nedávám. Kdo není ochotný dát obnos, za fotku, která existuje v jednom kusu a má k ní osobní vztah a přitom třeba nelituje koupit si v IKEA nějaké "umění" na zeď vytisklé v milionech kopiích, je trouba a netřeba se nad ním ustrnovat.
Martine, zcela stejné zkušenosti ale z focení koncertů. Rychlá krátká odpověď s díky často chybí a to taky za fotky málokdy něco chci. Poslední dobou to řeším tak, že fotky dám zdarma, ale že by bylo fajn vidět taky nějaké album případně vstup na další koncert zdarma (i když je to pakatel) – a díky se začíná objevovat stále častěji.
ked fotim tak je premna pohodlnejsie a jedoduchsie dat vizitku ako si nieco pisat, on chce daco ja nie a tak sa mi snad ani nestalo ze by niekto nepodakoval
Moje zkušenost je taková, že pokud dotyčný o fotografii orpavdu stojí, tj. vyfotil jsi ho v okamžiku, který považuje za mimořádný, sám ti nabídne zaplacení. Ostatní to jen tak zkouší, aby si fotku mohli založit někam na FB vedle mraků ostatních fotek a tvého snímku si nijak zvlášť vážit nebudou. Proč taky, když jim ty sám plod své práce dáváš úplně zdarma .)
Tak to se mi nestalo ani jednou. Asi narozdíl od tebe netrefuji ty správné okamžiky.
Když jsem pracoval v novinách tak jsem takových lidí potkal cca 4-5 deně. Zvolil jsem stejnou strategii jako ty nebo když jsem to opravdu posílat nechtěl tak jsem řikal, že jsem vázán licenční smlouvou a nemohu fotografie dávat k dispozici. Řikal jsem si jestli by nestálo za to si založit účet na nějaký fotobance a dávat odkaz rovnou na fotobanku...