Fotografujeme z mírného nadhledu
Ať už se potřebujete dostat přes hlavy ostatních přihlížejících, nebo změnit úhel a fotografovat z nadhledu, bude se vám hodit následující text.
Bez pomůcek
Často si vystačíte s tím, co má každý člověk pořád s sebou – s rukami. Stačí zvednout fotoaparát nad hlavu. Výhodu zde mají ti, jejich přístroj je vybavený výklopným displejem. Pořád čekám, kdy jej začnou výrobci používat u všech fotoaparátů. Ale jde to i bez něj, a aby se v displeji nelesknula obloha, zacloním si jej druhou rukou.
Schůdky, stoličky a jiné pomůcky
Jako první vás napadne použít různé „přírodní“ pomůcky jako pařez, odpadkový koš a podobně. Jenže zákon schválnosti praví, že zrovna když byste něco podobného potřebovali, v okolí nic takového není. Nezbývá, než si pomůcku nosit s sebou – mám na mysli různé schůdky, stoličky či třeba štafle. Schůdky jsou výborná věc, pokud se potřebujete dostat nad hlavy přihlížejících. Často je můžete vidět například na leteckých show. Vyrábějí se v různých výškách od dvou schůdků až po opravdu vysoké štafle. Ale většinou stačí jen málo, klidně jen čtyřicet centimetrů, abyste získali nerušený výhled. V různých slevových akcích v obchodech s hobby technikou se dají koupit lacině. Mají pochopitelně i nevýhody. Nejsou příliš pohotové, nelze je použít v tlačenici (buď vás z nich někdo shodí, nebo o ně zakopne) a je třeba se s nimi nosit.
Nadhled s monopodem
Konečně se dostávám k tomu, proč tohle všechno píšu. Já jsem si poslední dobou oblíbil fotografování z monopodu. S monopodem nad hlavou se dostanu do výšky cca 3 až 3,5 metru, což už je slušné.
Jsou k tomu potřeba tři věci:
- Libovolný monopod
- „Monopodová“ hlava. Ideální je Manfrotto 234, případně 234RC (s rychloupínací destičkou), ale použít lze i kulovou hlavu nebo vlastně jakoukoli jinou stativovou hlavu. Výhoda Manfrotto 234 spočívá v tom, že je relativně lehká a levná.
- Dálková spoušť, nejlépe rádiová, ale v nouzi postačí i kabelová (pokud je dostatečně dlouhá)
Monopodovou hlavu používám proto, abych mohl fotoaparát naklopit mírně směrem dolů. Úhel je třeba nastavit a vyzkoušet, aby objektiv mířil požadovaným směrem (většinou kolmo dolů). Zkuste někoho poprosit, ať se podívá a poradí vám. Objektiv používám buď klasický širokoúhlý, nebo rybí oko a raději širší, abych měl jistotu, že se trefím. Opět bych ocenil výklopný displej, neboť bez něj LiveView nejde použít vůbec. A ještě dvě drobnosti: pozor na popruh, aby nepřekážel před objektivem. Tady oceňuji, že má můj popruh rychloodepínací spony, takže jej buď odepnu úplně, nebo jej rozepnu, omotám kolem monopodu a zase zapnu. A samozřejmě je třeba si předostřit.
Z tohohle způsobu fotografování bolí hodně ruce, takže je dobré zvedat fotoaparát až těsně před akcí. A taky budete atrakcí pro přihlížející. Ale myslím, že fotografie za to stojí.
jo taak, ptal jsem se na to na fóru u atletiky, ale odpověď nebyla, tak už vím proč. :) super!
Pěkný.. já většinou s rukama nad hlavou, AF auto a bez LV (nemám, šiklo by se) :))
Jo tak takhle jsi ty nadhledovky fotil, já pořád přemýšlel na čem jsi stál a že tě pustili někam na místo pro rozhodčí. Super tip, díky. Musím pořídit hlavu a to dálkové odpalování, samozřejmě že po upgradu těla musím mít úplně jiné dálkové ovládání.
Jak předostřuješ? Nějaké dálkové ovladače umí i doostřovat pokud se nepletu. Nebo to děláš tak, že odhadneš výšku, dáš pro jistotu větší clonu a fotíš?
A není u karbonového monopodu riziku že když bude velký úhel náklonu (velká páka) a težké tělo s objektivem že by se mohl zlomit? Vím, že je křehký na pád na ostrou hranu, ale nevím jak zvládá tyhle úhlové tlaky.
Předostřuju odhadem, ale možná by to šlo i s AF, nevím, nezkoušel jsem (mám AF standardně na palci, musel bych ho přehodit na spoušť). U širokáče to zaostření zas tak kritické není. Karbonu bych se nebál...
Takhle fotím asi 3 měsíce a je to fakt fajn.. :) Třeba fotka rybím okem na zaplněným fesťáku.. :)