Zamyšlení nad nezištným poskytováním fotografií

Často se mi stává, když fotografuji na sportovní akci, že za mnou přijde sportovec, rodič sportovce a podobně a poprosí mě o zaslání fotografií, na kterých je zachycen. Jelikož jsem dobrák, který by rozdal i sám sebe, nestalo se nikdy, že bych prosbu odmítl. Dokonce za snímky většinou ani nic nechci; cítil bych se divně, vydělávat na amatérských nadšených sportovcích (samozřejmě například Jágra bych zinkasoval bez začervenání, ale ten se zatím ještě neozval).

Od dotyčného si tedy vyžádám e-mail a fotografie mu posléze pošlu. Nemám s tím problém, ale co mě dokáže spolehlivě naštvat, je skutečnost, že možná v 75 % případů mi zpátky nedojde ani ta nejkratší odpověď “Děkuji”. Jako by to všichni brali úplně samozřejmě; však co, focení na digitál nic nestojí, fotky stejně mám a tudíž mě nezabije poslat… Snad toho nechci tolik. Dokonce jsem se už několikrát zařekl, že příště nikomu nic nepošlu, ale stejně nakonec posílám, co kdyby tentokrát poděkoval?

Změna strategie

Proto jsem poslední dobou začal publikovat jinou strategii. Místo abych si vzal já sportovcův e-mail a tím se mu svým způsobem zavázal, dám mu svoji vizitku, ať se ozve sám. Ať také vyvine snahu. A zatím se mi tato strategie vyplácí. Za poslední dva týdny jsem rozdal tři vizitky, z nichž se dosud ozval jen jeden příjemce (jemuž jsem fotografie poslal a on, světe div se, poděkoval). Výhoda je zřejmá – když se sportovec neozve, mně nepřibude žádná práce. A když se připomene, fotografie mu pošlu tak, jako dříve.

Jak se v podobné situaci chováte vy? Máte stejné nebo rozdílné zkušenosti?

25 Comments

  1. by Mirek Lepeska on 17/02/2014  12:07 Reply

    Tak přesně k tomu samému jsem došel i já. Jakákoliv společenská akce, kde je veřejnost generuje poptávku po fotkách, což potěší, ale rozdávám kontakt na web, kde je adresa, na kterou může zájemce napsat o fotky. Napíše nějakých 20 procent, ale jak píšeš, poděkují.

  2. by Tomáš on 01/07/2013  15:56 Reply

    Tak ono celkově focení v naší kotlině je braný přesně tak, jak Martin psal "focení na digitál nic nestojí" a ještě bych možná přidal, že to vlastně není ani práce. A jako ať se na mě nikdo nezlobí, ale fotit na diskotéce třeba celej večer (4-5hodin), pak to upravovat a dostat za to 800,-? A to nepočítám amortizaci. Nevim, asi sem zlej, ale fakt ne.

  3. by Stanislav Kolařík on 24/06/2013  02:07 Reply

    Ještě poznámka k tomu "alternativnímu honoráři" od pořadatelů. Docela žádanou službou je focení diskoték a koncertů. Jako možná bych do toho i šel, ale mě doslova s***, že pořadatelé a provozovatelé nemají problém dát 800 konzumák, ale dát pětikilo v hotovosti je problém jak mraky. Kdyby ten konzumák aspoň nebyl na jméno a šel někomu střelit. Jako chápu tu logiku že a) sice mi dá 800 v chlastu, ale ve skutečnosti je to třeba polovina + pro něho to není žádný náklad protože si to dá do odpisu jako ztrátu a má to defacto zadara. Ale stejně mne to štve.

    • by R.I. on 20/12/2015  21:13 Reply

      To tak opravdu někde funguje? Co to je, proboha, za systém? Vždyť se to naprosto přímočaře vylučuje. Buď mám na akci fotit nebo konzumovat. Co bych asi tak mohl vyfotit pokud si mám svou výplatu(řekněme 800,- ) propít? Od taková "spolupráce" bych dával ruce pryč okamžitě, protože bych na ní byl bitej hned dvakrát

Leave a Reply to PV Cancel reply

Your email address will not be published.