Okruhový fotograf

Fotografující motorističtí fanoušci to určitě znají: podél závodního okruhu si jede fotograf na skůtru a přes rameno má obrovskou rouru objektivu. Na pár kol zastaví, vyfotí projíždějící motorky či automobily, nastartuje a pokračuje o kus dál.

V ČR máme dva velké autodromy – v Mostě a v Brně. Tento článek se bude věnovat tomu druhému, který je přece jen typičtější a “světovější”. Takže, jak vypadá focení na brněnském autodromu?

Novinářská akreditace je, jak bývá zvykem, ve formě visačky, na které bývá vyznačeno, kam máte vstup povolen a kam ne. Buď je to na ní přímo natisknuto, nebo nalepena samolepka atd. Docela zajímavé je, že se často až při obdržení kartičky dozvíte, kam všude vás pustí. Takže vás na místě může čekat nemilé překvapení, kdy jako fotograf třeba nedostanete vstup na trať a pak toho moc nenafotíte. Ochranka hlídající vstup do vymezených prostor bývá většinou nekompromisní, s ukecáním se moc počítat nedá. Pokud dostanete parkovací kartu na automobil, můžete zaparkovat až u paddocku, ušetříte parkovné i čas na přesun.

Vstupy do jednotlivých prostor autodromu bývají rozděleny následovně:

• Paddock - prostor vzadu za boxy, kde jsou kamióny a motorhomy týmů. Často tam nebývá nic moc zajímavého k vidění/focení. Paddock je přístupný i pro veřejnost, většinou po přikoupení speciální vstupenky
• Pitlane - ulička před boxy. Tady už je to podstatně zajímavější, můžete nahlédnout týmům pod pokličku, být přítomen zastávkám v boxech apod. Někdy bývá během samotného závodu vstup na pitlane z bezpečnostních důvodů zakázán.
• Pitwall - zídka oddělující pitlane od závodní trati, sedí tu inženýři týmů a na monitorech sledují průběh závodu. Pitwall je pro fotografy na větších akcích většinou tabu, asi s výjimkou několika vyvolených
• Grid - startovní rošt na dráze, poslední příležitost nafotit si jezdce a vozy před startem závodu
• Track - přístup na obslužnou komunikaci podél trati, to nejdůležitější

Novinářská akreditace na Ferrari Racing Days 2009. Samolepka "TRACK" povoluje vstup na obslužku

Protože trať měří přes pět kilometrů, je jasné, že vlastní nohy vám nebudou moc platné. Ne, že by se někam nedalo dojít pěšky, ale závod trvá třeba 20 minut a během těch stihnete ujít tak tři zatáčky. Proto zde fungují tzv. Media Shuttle Busy, automobily, které neustále objíždí po obslužných komunikacích okruh a na mávnutí vás naloží a vyloží, kde si budete přát. Můžete si i vybrat, zda chcete zavézt na vnitřní nebo vnější stranu okruhu. Jen je třeba se rozmyslet předem, protože místa, kudy lze překřížit trať (tunely pod tratí) jsou jen dvě (nepočítám tunel u hlavní tribuny). Jinak se přes dráhu dostat nelze, přebíhání, byť i o přestávkách, je přísně zakázáno.

Druhá možnost, jak se pohybovat po okruhu, spočívá ve využití vlastního dopravního prostředku, nejčastěji asi skůtru (v Mostě třeba i kola). Je třeba pro něj získat povolení; jak to funguje, nevím.

Všechna přístupová místa k trati hlídají pořadatelé, navíc okruhem pravidelně projíždějí sekuriťáci a kontrolují všem visačky.

Díky přístupu na obslužnou komunikaci se tedy dostanete blíže k samotné dráze, i když blízkost je často relativní. Musíte pochopitelně zůstat za svodidly a od asfaltu jste odděleni únikovou zónou, která na vnějšku zatáčky muže mít třeba i 40 metrů. Dlouhý objektiv se tedy více než hodí (u motocyklů dvojnásob).

Pokud chcete získat nadhled, můžete zkusit domluvit se s traťovými komisaři, aby vás pustili na chvíli k nim na věž. V první zatáčce okruhu je navíc postavena věž pro fotografy. Moc se jich nahoru nevleze a přístup po žebříku je s výbavou docela krkolomný, takže tam buďte včas.

Další, co patří k zázemí okruhu, je tiskové centrum. Umístěno je v budově na začatku boxové uličky a poskytuje servis novinářům, připojení k internetu, občerstvení, televizi zobrazující dění na okruhu i přenosy z jiných právě probíhajících soutěží ve světě...

Brněnský okruh ze vzduchu. Vlevo dole je cílová rovinka, boxy, paddock a další zázemí. Závodí se po směru hodinových ručiček

Pokud jde o vhodná místa, každý si určitě to svoje najde. Do zatáčky č. 2 se vozy hezky vynoří zpoza horizontu a s opravdu dlouhým sklem se dají chytat odlesky v asfaltu. Na konci rovinky před Schwancovou zatáčkou se fotí rozžhavené brzdové kotouče, plameny z výfuku (to platí o koncích všech rovinek, kde se prudce brzdí) a taky se tu často předjíždí. Hned za ní je výjezd do kopce a zajímavý pohled shora právě na Schwancovku. Stadion, tedy zatáčky cca uprostřed trati kolem tribuny C, nabízí možnost fotografovat proti divákum a získat tak hezké pozadí. Taky je potřeba počítat s tím, že se v průběhu dne mění sluníčko.

Na závěr ještě pár slov o Mosteckém autodromu. Okruh v Mostě je menší a prostředí domáčtější; stejně tak různá omezení nebývají tolik striktní, do paddocku může myslím každý. Něco jako Media Shuttle tu neexistuje, naštěstí se dá všude dojít pěšky - k nejvzdálenější zatáčce je to asi 2 km. Problém je, když chcete na vnějšek trati - jediná možnost je přeběhnout o pauze přes dráhu. Na vnějšku také nejsou žádné obslužné komunikace a často tam bývá vysoká tráva, křoví...