Fotíme sport 3 – Jak na fotoaparát

Jako všude jinde, i s fotografováním začínáme postupně. Důležité je ovládnout svůj přístroj, pochopit, jak se chová v různých situacích a umět toho využít. To se týká zejména ostření, expozice a vyvážení bílé.

Ostření

Jako první si vezmeme na mušku ostření. Správné zaostření je základ. Pravděpodobně nejčastěji využijete kontinuální ostření, tzn. takové, které průběžně doostřuje pohybující se objekt. Většinou umí fungovat ve dvou režimech (na Canonu určitě):

  • při vybraném ostřícím bodu se snaží objekt pod tímto bodem udržet neustále ostrý. Na nás je, abychom ostřící bod udrželi na objektu, což může někdy představovat problém
  • při automatickém výběru ostřících bodů sleduje zaostřený objekt a jeho pohyb po ploše hledáčku; dokud je objekt alespoň pod jedním z ostřících bodů, bude ostrý

Kontinuální ostření se hodí všude tam, kde se objekt hýbe. Klasická technika fotografování s kontinuálním ostřením je tato: namáčknu a zaostřím na objekt, držím namáčknuto, sleduji objekt v hledáčku a přístroj stále udržuje objekt zaostřený. Ve vhodném okamžiku domáčknu. Během sledování se může stát, že se mezi objekt a nás dostane jiný předmět nebo že sklouzneme ostřícím bodem mimo pohybující se objekt. Aby nám v takovém případě fotoaparát nepřeostřil kam nechceme, umožňuje nastavit citlivost servoostření - při nejnižší citlivosti přístroj podrží původní zaostření třeba až jednu sekundu, během které překážka zmizí a autofokus může dál ostřit kam potřebujeme.

Ostření na jednotlivé snímky použijeme většinou u "statických" scén a tam, kde chceme mít přesnou kontrolu nad zaostřením beze strachu, že kontinuální ostření někam "sklouzne". Někdy ho využijeme i u akčních scén. Při fotografování výškařů v hale za špatného světla kontinuální ostření nestačilo sledovat atleta ve výskoku. Pomohlo namáčknutí do místa předpokládaného pohybu skokana (na laťku) a domáčknutí v okamžiku, kdy byl skokan v té správné poloze nad ní. Jiným příkladem je fotografování motocyklů na okruhu přes větve stromů - větve mátly kontinuální AF, vše vyřešilo předostření na trať a domáčknutí v okamžiku, kdy tudy projížděl motocykl.

novinlatka09_071

Na tuto sportovní fotografii kontinuální ostření potřeba nebylo, naopak by "překáželo" - kdyby ostřící bod sklouzl ze stojanu, přístroj by zaostřil jinam, než jsem chtěl

Ještě se vrátím k příkladu s motocyklem přes větve. Předpokládám, že se vám nepovede jej trefit hned napoprvé a abyste se vyhnuli neustálému namačkávání na vozovku, stačí namáčknout jednou a přepnout objektiv na MF (manuální ostření). Pokud se nepohnete nebo nezavadíte o ostřící kroužek, máte s ostřením vystaráno. Jen jej nesmíte zapomenout potom znovu zapnout - hlavně u širokáčů to není v hledáčku tak dobře vidět.

sbk2007_17

Jiný příklad použití single-shot ostření

Poslední, co si k ostření řekneme, se bude týkat ostřících bodů. Pokud to jde, využívám ten ostřící bod, který mi "pasuje" do kompozice. Pokud předem nevím, používám středový bod + dodatečný ořez v počítači. Pro středový bod hovoří i fakt, že bývá ze všech nejcitlivější a ostření je na něj nejrychlejší a nejpřesnější - to oceníte hlavně při horším osvětlení (i když u nových přístrojů vyšší třídy toto už úplně neplatí, tam je stejně citlivých bodů více).

Expozice

Správné nastavení expozičních parametrů (clona, čas, ISO) je opět trochu alchymie. Můžeme se spolehnout na automatiku přístroje; moderní fotoaparáty dokáží nastavit expozici ve většině případů slušně. Ale představte si typickou situaci: fotím fotbal, jedni hráči v bílých dresech, druzí v černých. Jinak bude automatikou exponována fotografie detailu bílého hráče, jinak bílý hráč zabírající malou plochu na pozadí trávníku a úplně jinak dopadne fotografie skupinky černých hráčů ve zdi. Kompenzace expozice je nepoužitelná, protože předem nevíte, zda budete fotit bílého nebo černého hráče, zda celek nebo detail... automatika zkrátka není všemocná a dokud nebude mít umělou inteligenci, s podobnou situací si neporadí. Nabízí se tedy řešení, nastavit expozici manuálně. Jenže často bývá půlka hřiště osvětlená sluncem a na druhou polovinu dopadá stín tribuny. Nebo přes slunce přejde zákeřný mrak a fotografie bude rázem tmavá. Podobných situací se dá vymyslet nepřeberně a zvláště u sportu není předem nic jisté. Co s tím? Zkusíme si to ukázat na pár modelových situacích:

  • Hala nasvětlená stálými světly (hokej, házená, tancování) - lepší je manuální nastavení expozice. Problém může nastat při nerovnoměrnosti osvětlení, často se stává, že jsou okraje hřiště tmavší (dá se kompenzovat, když vím, že teď budu fotit tanečníky na kraji)
  • Venkovní akce, slunečno či zataženo - relativně stálé světlo, je lepší použít manuální nastavení. Pozor na to, že např. s postupujícím večerem světla ubývá
  • Venkovní akce, polojasno, nerovnoměrné nasvícení - manuální nastavení expozice spolu s mraky střídavě zakrývajícími slunce by nefungovalo, stejně tak, když je část sportoviště ve stínu a část na slunci. Výhodnější je použít automatické měření případně spolu s fotografováním do RAWu, který zachrání až +/- 2 EV

Jak vidno, pokud to podmínky a světlo, zejména tedy jeho neměnnost v čase a místě, dovolují, je výhodnější používat manuální expozici; dává mi absolutní kontrolu nad fotografií. V ostatních případech využijeme automat.

brnoopen2009_20

Tady by automatické měření expozice s největší pravděpodobností zcela selhalo kvůli ostrému bodovému protisvětlu. Výsledkem by byla černá tanečnice

Na závěr části o expozici ještě dva dodatky. Přesná expozice je důležitá hlavně u fotografií za nízkého osvětlení, tedy v halách, tělocvičnách, sálech... případné zesvětlování podexponovaných fotografií v editoru výrazně zvyšuje již tak vysoký šum (u ISO 1600 a vyšších, v halách prakticky nutnost). A kontrolujte průběžně expozici na displeji fotoaparátu, kontrolujte histogram. Pokud fotografujete "červený" sport, hlídejte si i přepaly speciálně v červeném kanálu.

Aby bílá bílá byla

Jak na bílou barvu? Za denního světla se lze na vyvážení bílé dnešních přístrojů plně spolehnout. Horší situace nastává v různýchsálech a tělocvičnách. Fotografie s automatickým vyvážením bílé potom často táhnou do oranžova a jejich úprava v počítači přidělává zbytečnou práci. Proto je vhodné naučit se pracovat s ručním nastavením. Možnosti jsou dvě - buď nastavit manuálně určitou barevnou teplotu nebo pro nastavení WB (white balance = vyvážení bílé) použít pomůcku.

Manuální nastavení teploty v Kelvinech se dá odhadnout - kupříkladu žárovky mívají kolem 3500 K - a zkušební fotografie na displeji odhalí, zda jsou barvy v pořádku či ne. Otázkou je, jestli displej zobrazuje barvy správně, ale každopádně bude výsledek lepší než při použití automatiky. Někdy se také vyplatí zeptat se okolních fotografů, jaké nastavení se jim osvědčilo. Třeba v hokejové aréně na pražském Výstavišti je vyzkoumáno, že počáteční barevná teplota je 5300 K a s postupujícím zápasem se změní na 5100 K (nejsem si teď úplně jist přesnými hodnotami, ale plus mínus takto).
Druhou možností je využít pomůcku pro nastavování bílé - šedou kartičku, mléčnou krytku objektivu a další. Na internetu se toho dá najít opravdu mnoho a ceny se kolikrát pohybují v šílených částkách (na to, že jde třeba jen o kus šedého plastu). Já nakonec používám destičku o rozměrech asi A6, vyříznutou z tvrdých desek bloku šedé barvy. Jsem si vědom toho, že přesně neutrální šedá to nebude, nicméně i tak jsou výsledky uspokojivé a pozdější korekce v editoru minimální. Pokud nemáte k dispozici žádné podobné udělátko, můžete zkusit vyvážit na hokeji bílou podle ledu, mantinelu, zdi nebo si vzít startovací listinu a bílou vyvážit podle zadní strany papíru. Vždycky ale platí, že byste měli onu pomůcku umístit do míst, kde budete fotit. V praxi to vypadá tak, že před začátkem tancování napochoduji na parket, na zem položím kartičku a vyfotím. Na fotografii by kartička měla zabírat pokud možno celou její plochu, na zaostření nezáleží - je lepší zaostřit mimo, eliminujete tak eventuální odlesky, přehyby apod. Samotné nastavení bílé podle této fotografie pak záleží na konkrétním modelu fotoaparátu.

A jak už to tak bývá, měl bych ještě jednu poznámku. Často se jednotlivé zářivky v hale od sebe liší až neuvěřitelně – na každém konci je jiné světlo. S tím se toho moc dělat nedá. Myslím, že některé přístroje mají více pamětí na uživatelské nastavení WB, takže nezbývá než ručně přehazovat nebo se s tím smířit a doladit v editoru. Často také mívá podlaha sytou barvu (třeba žluté tatami na judu) a pak už je to jedna velká alchymie.

mcrlatina09_12

Oranžová podlaha komplikovala vyvážení bílé

RAW či JPG?

Toť otázka. Pokud jde o kvalitu, RAW jasně vede - má 12ti nebo 14ti bitový rozsah barev, bezztrátově komprimovaný, umožňuje zachránit přepaly nebo vytáhnout stíny, lépe se v něm koriguje vyvážení bílé. Některé fotoaparáty navíc nemají interní jpg moc kvalitní. Na druhou stranu RAW zabírá podstatně více místa na kartě a na disku počítače, déle se ukládá a nehodí se v případě, že potřebujete fotografii odeslat co nejrychleji. Já jsem časem dospěl k tomu, že RAW používám jen pro "důležité" fotografie, jinak si vystačím s JPG. Pokud je správně naexponovaný a zaostřený, kvalitou dostačuje na většinu aplikací.

Pokud máte nějaké dotazy, napište je do komentářů pod článkem a vrátíme se k nim na konci ve speciálním díle.

19 Comments

  1. by Petr on 15/09/2009  15:45 Reply

    diky moc, tesim se :-)

  2. by Petr on 15/09/2009  14:00 Reply

    Dobry den, zacinam fotit a proto jsem rad za jakekoliv informace, moc tedy diky za tyto super rady a fotky.
    Asi to je zname, ale mohl bych Vas poprosit o vysvetleni toho, jak fotite napr. toho motocyklistu tak, ze jezdec je ostry a silnice pod nim je rozostrena? Mne podobne fotky zamrznou a ostre je vse (nebo nic:-)
    Moc diky,
    PL

    • by mk on 15/09/2009  14:16 Reply

      Petře, vydržte, přesně o tomto bude pojednávat zítřejší díl :)

  3. by Jirka_S on 12/09/2009  13:22 Reply

    Mně se na hokeji AUTO ISO neosvědčilo, je to pořád automatika, byť mi ohlídá i čas. Jenže zatímco klubko hráčů v modrém s minimem ledu v záběru bude ok, dva Bílí Tygři uprostřed kluziště budou podexponováni. A to se občas mihnou v záběru světla za protějším plexi a automatika se z toho zas zbytečně splaší a ubere. Tedy u mne režim M, RAW, v editoru mi obvykle +-0,5 EV na doladění stačí.

  4. by Ondrej Fabio on 11/09/2009  22:49 Reply

    Na WB je můj způsob jediný - RAW :) Ale poté zpracovávat 100 a víc fotek z RAWu je ... mno však asi víte.

  5. by tori on 10/09/2009  08:35 Reply

    Jakub Boček: toz nevim jestli muzu jako nikonista, ale skusim par postrehu. Ono je to asi takhel, jednotlive modely u N a C si nekonkuruji, spise ttvori radu Nikon D90, canon 50D, nikon D300. Primymi konkurenty jsou az nikon D300s a Canon 7D.

    D90 ma stari AF system v kterem bude za canonem zaostavat. Nicmene si dovolim tvrdit ze obrazovy vystup ma o kousek lepsi. Na sport bych ji ale bebral. Osobne bych dnes koupil bazarovou D300, jeji ceny se pohybyji od 20 -25k i za kusy ktere jsou jeste v zaruce. D300 ma pro sport nekolik zasadnich vyhod. Vyborny AF system s body pokryvanici temer celou plochu hledacku (zatim nema konkurenci). 6/(s gripem 8) snimku za vterinu. Vynikajici displej ktery je o tridu lepsi nez u 50D (minulej tyden jsem fotil jak s D300 tak 50D). robusnejsi a odolnejsi telo... atd..

  6. by Jakub Boček on 09/09/2009  18:36 Reply

    Díky za článek, když tu tak debatujete o fotoaparátech, taky bych měl malý dotaz k jeho výběru. Rozhoduji se mezi Nikonem D90 a Canonem 50D, furt se neumím rozhodnout. Co by jste brali? Chci něco na sport, koncerty apod.

    • by mk on 09/09/2009  18:51 Reply

      50D občas používám jako služební a mile mě překvapuje provedením, hledáčkem a rychlostí. A myslím, že to není moc fér srovnání, D90 je přece jenom nižší třída.

  7. by David on 09/09/2009  17:20 Reply

    Auto ISO je asi super věc bohužel muj CAnon 40D tuhle věc nemá. Používám prioritu clony s tím že si hlídám časy a podle nich nastavuju ISO ručně pokud je ještě rezerva tak radši na vyšší hodnotu. WB moc neřešim protože fotim venku, v hale jsem ještě neměl možnost. Na koncertech je zase osvětlení uplně barevné takže tam je to uplně jinak.

    Na držení D3 bych si zvykal rád kvůli výstupu z ní, kdyby na ní byli peníze :-) ale snažim se ušetřit si na 1D mkIV, jen doufám že bude tohle tělo válcovat D3 a D700 :-)

  8. by tori on 09/09/2009  15:08 Reply

    Petr F : moje rada zni raw, raw a raw... a ladit to v klidu doma... a stejne ne vzdy je to ono... napriklad jsem fotil v kaplice kde svitili, zarovky zaricky slunce pres zlute okno... kdyz clvoek srovnal pletovku mel modre steny a zase naopak... zabijacky jsou taky teraflexovy koberce na volejbal.. modrozelena a oranzova... kdyz se to odrazi do obliceje tak je ejden hrac jak cinan a druhej jako mrtvola..

    • by mk on 09/09/2009  15:14 Reply

      Však o tom taky píšu.
      Pak už je rada jediná: čb :D

  9. by Petr F on 09/09/2009  14:58 Reply

    S tim vyvazenim bile neustale bojuju.. zvlast na svatbach kde neni moc casu na pripravu. Zmena a prechod zvenku dovnitr je vzdycky obtizna. Automatika to nezvlada.

  10. by tori on 09/09/2009  14:22 Reply

    no a nebo se uz telo adaptuje dle canoniho kopyta :-)

  11. by tori on 09/09/2009  14:14 Reply

    sak ja si delam srandu.. a D3 nebrat dle meho se naprosto nemozne drzi na vejsku, D700 s gripem je na tom neporovnatelne lip a to ja dost ocenuji..

    • by mk on 09/09/2009  14:17 Reply

      Mně obecně Nikoní grip moc do ruky nesedí, ale asi půjde o zvyk :)

  12. by tori on 09/09/2009  13:57 Reply

    martine... to chce vymenit znacku... ja si to nemuzu vynachvalit... mam pod kontrolou DOF i cas expozice.... jeste se naucit fotit a bude to parada..

    • by mk on 09/09/2009  14:00 Reply

      Nemůžu měnit značku s každým novým modelem jiného výrobce, to bych na tom prodělal gatě :) Teď je na špici Nikon D3, příští rok vyjde Canon 1D Mk IV a situace bude pravděpodobně zase obrácená.
      Jinak autoiso mají novější Canony taky, ale holt ten můj je už stařeček :) Navíc to není věc, bez které se nedá žít.

  13. by tori on 09/09/2009  11:53 Reply

    dovolim si maly koment k nastaveni expozice.
    Po ryznych pokusech jsem ddospel ke dvema zakladim nastavenim.
    Oboje vyuzivaji funkce AUTO ISO. U ni nastavim nasledujici parametry:
    rozah iso (dle akce a pozadavku na vystup, u svateb tak 2500 - 3200, u halovych sportu 6400) a dale nejdelsi cas po kterem zacne uz automaticky dotak zvysovat iso. To zalezi zase na tom co fotim a jakym objektivem. Mam to prednastavene v jednotlychc bankach.

    Fotim pak na rezim A tedy pevna clona dopocet casu. Pokud cas zacne cychazet delasi nez ten co mam nastaven jako hranicni fotak zacne zvysovat iso az po hranici a pak prodluzovat cas....
    na jednom volici pak mam nastavenou clonu a na druhem korekce expozice a to tak ze pri vypnuti fotaku se mi korekce z otocneho volice vyresetuji, takze nemusim premyslet o tom co ma zrovna nasypan.. vypnu, zapnu a nastavim znova (a nebo nastavim napevno pomici tlacitka)

    obdobne fotim i v Manualnim rezimu, cas a clona pevna iso AUTO... a i s brlekm, tak mak pouzivam korekce blesku bezne az o 3 EV...

    • by mk on 09/09/2009  12:43 Reply

      Nj, autoiso je vymoženost, kterou já nemám :)

Leave a reply

Your email address will not be published.