Jak se fotí extrémní překážkové závody
S extrémními překážkovými závody se roztrhl pytel. Začal to před dvěma roky mezinárodní Spartan Race, pak přišli místní Predator Race, Army Run, Spartakus Race, Dirty Race, Gladiator Race, Heroes Race a určitě jsem ještě na nějaké zapomněl. Patří sem i mírně se formátem vymykající sokolovský Bahňák. Jak se takové závody fotí?
Každý závod začíná logicky startem. Nejčastěji se startuje v tzv. vlnách, takže například každou půl hodinu sto lidí, každých pět minut dvacet závodníků a podobně.
Startovní pole se rychle roztrhá, pokud tedy plánujete záběry do chumlu závodníků, buďte blízko startu.
Počet účastníků se počítá na stovky až tisíce, takže času a příležitostí k fotografování je dost a dost, přesto je dobré se zmiňovanými vlnami počítat a přesuny si plánovat na pauzy mezi vlnami.
Na startu často bývá odpálena dýmovnice, nebo se přeskakuje oheň a podobně - ideální fotografické momenty.
Charakteristickým prvkem všech těchto závodů je fakt, že není předem známa trasa ani překážky. Pořadatel většinou mlží, takže z trati 5+ km se nakonec vyklube kilometrů téměř deset, jako na Army Runu ve Vyškově, překážek může být dvacet nebo třicet... Připravte se proto na nepředvídatelné, třeba i na běh po hromadě hnoje.
Žádné povolení k fotografování není třeba, závody se odehrávají ve veřejném prostoru a není tedy problém se dostat s fotoaparátem kamkoli. Jelikož mapa trati většinou neexistuje, nezbude vám nic jiného než jít postupně po trase závodu spolu se závodníky.
Od atraktivnosti překážek se odvíjí i atraktivita fotek. Bohužel neexistuje způsob, jak předem atraktivitu závodu zjistit. U prověřených závodů je jakási šance, že i další ročník bude nejméně stejně dobrý jako ten předchozí, u nových závodů zase existuje naděje, že se budou snažit být jiní/lepší než konkurence. Ne všem se to ale podaří. Nebudu raději jmenovat.
Překážky jsou různé, ale většinou dost podobné – tohle přelézt, tamto podlézt nebo něčím prolézt. Mezi typické překážky patří plazení se v bahně...
... v pořádné hromadě bahna.
Mimochodem, nezapomeňte na vhodnou obuv, ideálně gumáky nebo něco podobného, co se snadno čistí a nepromokne. Goretexové pohorky jsou sice pohodlné, ale jejich následné čištění bych vám nepřál.
Hodně překážek je situovaných v lese, což nabízí příležitosti k zajímavým kompozicím...
... nebo k zajímavému světlu.
A pokud světlo není, tak si ho vyrobte. Blesk s rádiovým odpalovačem by měl být povinnou součástí brašny fotografa spartanů. Hlavně v tmavém lese to bez něj v podstatě nejde.
Mezi překážkami se toho moc neděje, závodníci běží, někteří už jen jdou. Čím pozdější fáze závodu, tím větší poměr chodců, což na fotkách nevypadá úplně dobře. Přesto i tam se dají nalézt zajímavé záběry.
Při závodu si plno závodníků sáhne na dno svých sil, tak ať je to vidět i na fotografiích! Trochu potíž je v tom, že když vidí závodník fotografa, tak se dost často zakření do objektivu, udělá nějaké gesto a podobně; zničené výrazy se tak chytají trochu obtížněji.
Závody nejsou jen o jednotlivcích, ale i o týmové spolupráci. Fotografie, na kterých si závodníci navzájem pomáhají, jsou velmi vděčné.
Nezapomeňte také na různé detaily – špinavé obličeje, utržené startovní číslo, roztrhané oblečení a tak podobně. Často řeknou o závodě více než celek.
Fotografovat se dá samozřejmě libovolnými ohnisky, od rybího oka...
... přes klasický širokáč...
... až po teleobjektiv. Jinými slovy s klasickou sestavou 16 – 200 mm určitě chybu neuděláte.
Fotit se dá z dálky i z blízka, z tohohle pohledu jsou extrémní překážkové závody pro fotografa velmi vstřícné. A nezapomeňte střídat ohniska, nechceme mít celou fotoreportáž na jedno brdo!
S ochranou techniky to není třeba přehánět, maximálně schytáte nějakou tu sprchu při focení příliš blízko u vodní překážky. Lensprotecty bohatě stačí.
Pokud jde o fotografické techniky, tak na panning moc příležitostí nebývá, ale určitě se jedna, dvě najdou.
Stejně jako se dá využít zrcadlení...
... nebo tvůrčí práce s ostřením. Zkrátka vše, co znáte a používáte při jiných sportech.
Fotíme shora...
... i zespoda.
Medaile na hrudi přeživšího závodníka, pomyslná tečka nejen za závodem, ale i za fotoreportáží.
Pokud hledáte další inspiraci, podívejte se na mé další fotografie z jednotlivých extrémních překážkových závodů.
