Jedu na Dakar (1): jak to všechno začalo

Můj velký sen se splnil, jedu fotit Dakar. Jak to všechno začalo, probíhalo a dopadlo? To se dozvíte na mém blogu.

Bylo, nebylo…

Chcete jet také na Dakar? Pomůže šťastná náhoda. Stačí, aby si majitel okruhového závodního týmu všiml na jednom zpravodajském webu vašich motoristických fotografií a pozval vás na zkoušku na jeden závod. A jelikož se mu vámi pořízené snímky ze závodu zalíbí, nabídne vám pozici týmového fotografa. Pak pro tým čtyři až pět let fotíte okruhy a když máte štěstí, naváže váš tým spolupráci s úplně jiným týmem, který místo okruhů jezdí Dakar. První jejich společný Dakar bude spíše testovací, ale jelikož se spolupráce osvědčí, do dalšího ročníku se vrhnou naplno a s velkými ambicemi. To mimo jiné znamená, že se jim bude hodit i vlastní fotograf. A tehdy přijdete na řadu vy.

Když se začala Buggyra angažovat spolu s Tatrou v Dakaru, samozřejmě jsem doufal, že by se mi mohla naskytnout příležitost k fotografování této nejslavnější motoristické akce světa. Loni to nevyšlo a ani letos jsem příliš nedoufal. Dokonce jsem uvažoval, že prodám druhé tělo, které jsem si tajně šetřil právě na Dakar, a na které se většinu času jen práší doma.

TatraSenica102014_05

Testování v Senici. Na některých záběrech to vypadá jak v Argentině

Šusem z kopce

Nakonec to přišlo jako blesk z čistého nebe. Vše začalo smskou v neděli 2. 11. večer: “Chceš jet na Dakar?”, pokračovalo to schůzkou ve středu odpoledne a skončilo telefonátem ve čtvrtek: “Mám pro tebe dobrou zprávu, jedeš!” Vlastně to takhle vypadá hodně snadno, ale za vším jsou překvapivě peníze. A samozřejmě musí být k dispozici press car s volným místem. Neboli další peníze.

Další krok: očkování. Do levého ramene tetanus, záškrt a černý kašel, do pravého žloutenka. Žlutou zimnici si ještě rozmyslím. Mimochodem, byl to moc pěkný dárek k svátku.

Zátiší s injekční stříkačkou

Zátiší s injekční stříkačkou

17. listopad 2014, Den boje za svobodu a demokracii

Místo mávání červenou kartou na Národní balím. Spacák mám, samorozbalovací stan + samonafukovací karimatku dokupuju, k tomu staré trenýrky a ponožky (abych je nemusel vozit zpátky). Pár vlastních triček, na místě dostanu hromadu týmových, nepromokavé kalhoty pro strýčka příhodu, fleesku a pohorky do hor a dun. Nějaké léčivo, náplasti a podobné voloviny, jen pro jistotu. Opalovací krém s faktorem 50. Ve středu, za dva dny, odplouvá závodní auto na lodi z Francie do Argentiny a tyhle velké věci poveze s sebou. Jednu starost mám z krku.

O den později panikařím. Měl bych něco dělat se svou kondicí, která není valná. Sice udržím tříkilo v ruce slušně dlouhou dobu, ale když mám vyšlápnout v zimě nahoru sjezdovku… škoda mluvit. Volba padla na běhání. Není třeba nikam chodit, nic to nestojí, kousek od domu mám běžecký ovál nebo velký kus přírody. Do odjezdu zbývá měsíc a půl, za tu dobu snad něco naženu.

6 Comments

  1. by KONY on 28/12/2014  15:49 Reply

    Moc Ti to preji! :)

  2. by jirka on 19/12/2014  22:44 Reply

    Dobre svetlo, skvele zabery a stastny navrat!
    Ja to budu jistit u TV

  3. by kachlicka on 17/12/2014  10:17 Reply

    Závidím Martine a držím palce ať všechno vyjde. Hlavně ať to všichni přežijete ve zdraví a podaří se co nejvíc fotek. Těšíme se na výsledky!!

  4. by Pavel on 16/12/2014  23:06 Reply

    Marine držim palce, doufám, že se o pozadí akce o které sni každý kluk a to nemluvím o fotografovi co nejvíc. Jako kluk jsem chtěl fotit šestidenní ale Dakar je Dakar. Hodně štěstí.

  5. by Pavouk on 16/12/2014  22:15 Reply

    Tak přeju dobré světlo a nespočetně úžasných momentu

  6. by Z. on 16/12/2014  22:03 Reply

    Závidím (v dobrém) :-) I jako čumil bych se tam rád někdy podíval, natož jako člen podpůrného týmu…

Leave a Reply to Pavouk Cancel reply

Your email address will not be published.