Naučte se fotografovat sport kreativně

Zoner Press mě předběhl a vydal knihu o sportovní fotografii dřív. Patří, minimálně názvem, do kreativní série a jmenuje se Naučte se fotografovat sport kreativně. Spáchal ji známý sportovní fotograf Jiří Koliš a nebyl na ni sám, na pomoc si přizval jedenáct dalších fotografů. Pro ty, kterým se nechce číst dál, prozradím, co kniha není. Kniha není návodem, jak na sportovní foto. 

200 stran, tvrdé desky s trochu staromódním designem, slušný papír a spousta fotografií. Kniha je opravdu prošpikována fotografiemi. Jen tak se dá přežít rozvláčný úvod a složité větné a myšlenkové konstrukce, které toho ale moc neřeknou. Trochu se to zlepší při povídání o začátcích sportu a historii sportovní fotografie vůbec. Tady je text doprovázen působivými černobílými fotografiemi, které jsou nejen často velice povedené, ale také zachycují sport v jeho počátcích, kdy skokani na lyžích měli na nohách prkýnka ze sudu a na sobě tepláky s kulichem a hokejisté si o přilbách mohli nechat jen znát.

Tolik obšírný úvod a následuje dvanáct kapitol, ve kterých dvanáct fotografů představí nejen sebe, ale i výběr svých snímků. Rozjezd dostal na starost Zdeněk Lhoták a jeho téma Amatéři a profesionálové potvrzuje moje slova, že nejen na olympiádě se dají nafotit skvělé fotografie.  Dokládá to působivými černobílými záběry ze spartakiády. Na řadu přichází Pavel Lebeda, specialista na fotbal. Pan Lebeda má moji pochvalu za výběr fotografií, které jsou vším jen ne klasickými novinovými fotbalovkami. Kromě toho na dvou stranách prostoru popsal těžký boj o místo na stadionech. Za ním následuje Jiří Koliš a jeho hokejové fotografie. Převažují fotky z vnitřku branky, kam se jen tak někdo nedostane.

Michal Růžička se na přiděleném prostoru rozepsal, ale bohužel převážně o sobě, konkrétních informací o fotografování atletiky se čtenář dozví pomálu. Naštěstí to mírně to vyvažují přiložené fotografie. Známá cyklistická fotografka Markéta Navrátilová je jediná žena, která na Tour de France fotografovala z jedoucího motocyklu. Jinak ale jako by kopírovala Růžičku, spousta řečí o životě, málo o fotografování. Markétě to ale rád odpustím, protože vybrané fotografie jsou par excellence a přesně se jimi trefila do mého vkusu.

Plavání a Vladimír Rys, to je další fotografická disciplína. Přiznám se, že jsem toto jméno dosud neznal a byl jsem velice mile překvapen; takto mají vypadat kreativní fotografie z plavání. Bez zajímavosti není ani to, že jedna jeho skokanská jako by z oka vypadla vítězné fotografii v Nikon kalendáři 2010. U vody zůstáváme, tentokrát ale ve zmrzlém skupenství - Herbert Slavík a lyžování. Zrovna Slavíka bych si s lyžováním nespojoval; v paměti mi utkvěly jeho fotografie z jiných sportů a hlavně úžasná výstava z olympiád cca 5 let zpátky a nic se na tom zřejmě nezmění. Přiložené fotografie jsou spíš "neutrální kvality" a ze dvou stránek povídání jsem se užitečného dozvěděl jen to, že si mám vzít na svah mačky (což na druhou stranu vůbec není špatný nápad, když si vzpomenu, jak tam vždycky kloužu).

Naopak Luděk Šipla to vzal přesně za opačný konec. Jeden odstavec o sobě a zbytek o létání. Tedy o fotografování létání a praktických tipech, třeba jak neupustit fotoaparát na zem. Možná se toho ze vzduchu víc nafotit nedá, nebo pan Šipla schválně vybral svoje slabší fotografie, ale chybělo mi tam více hrátek a kreativity. Takový paragliding v západu slunce musí být nádherný.

Ale zpátky na zem, konkrétně do ringu za boxem a Pavlem Rakušanem. Pavel se opět rozvykládal hlavně o sobě a na box zbyla jen asi čtvrtka stránky. Přiložené fotografie jsou jak na houpačce. Poznal jsem mezi nimi výběr ze série fotografované pro výstavu Sport foto, který čněl nad ostatními, naopak mě neoslovila třeba banální fotografie vítězného borce.

A zase voda, tentokráte jachting a Pavel Nesvadba. Pavel je další výjimka a nebojí se prozradit hodně ze svého know-how, za to mu díky. Přiložené fotografie těží spíše z netradičního a zajímavého prostředí než z umu fotografa, což je opět škoda.

Jirku Křenka znají zejména fandové motorsportu; pokud se nepletu, je to pořád jediný český fotograf, který má celoroční akreditaci na všechny závody formule 1. Kolem nejrychlejších vozů světa se pochopitelně točí celá jeho kapitola, počínaje útrapami motoristického fotografa vláčejícího těžkou výbavu kolem okruhu a fotografiemi konče. Ty zachycují prostředí F1 ze všech stran - souboje na trati, havárie, napětí, radost, diváky, zákulisí. Tak by to mělo vypadat.

Posledním fotografem, ale zdaleka ne nejslabším, je Jozef neboli Joe Klamar. Jediný Slovák v knize představil průřez svojí fotografickou tvorbou a v krátkém povídání stručně popisuje, jaké to je, pracovat pro velkou agenturu.

Blíží se závěr a s ním paradoxně asi nejužitečnější kapitola knihy, nazvaná  "Několik mých fotografických zásad". V ní Jiří Koliš nabízí dvě stránky tipů a rad z dlouholeté praxe. Pak už následuje jen závěr a tvrdé desky, značící, že je kniha u konce.

Jak jsem se zmínil na začátku, kniha je opravdu prošpikována fotografiemi. Každou fotografii doplňuje popisek; někdy je to jen EXIF, jindy několik vět o vzniku fotografie nebo prostá informace o zobrazené akci a zachyceném objektu. Škoda, že se všichni nerozepsali tak jako třeba Pavel Nesvadba. Jako bonus pak sem tam narazíte na citáty z "příruček" pro sportovní fotografy z počátku 20. století, které dnes především pobaví a rozesmějí.

Jestli jste dočetli až sem, nabyli jste jako já zřejmě stejného dojmu, o kterém jsem se zmínil hned v úvodu. Kniha opravdu není návodem k fotografování sportu, skutečných konkrétních rad je v ní pomálu. Zato je průřezem současnou českou sportovní fotografií a hlavně představením českých sportovních fotografů a jejich nejlepších záběrů. Jak nastavit expozici či jak ostřit vás nenaučí, ale může vás inspirovat a posunout kupředu ve vidění věcí kolem sebe.

Doporučená cena činí 390 Kč a stručný popis, obsah a malou ukázku najdete ZDE.

6 Comments

  1. by Stanislav Hedvik on 14/04/2011  11:17 Reply

    Já nevím jestli se dá naučit fotografovat sport. V dnešní době, kdy jsou na trhu takové "děla" za statisíce které napráskají "X" snímků za vteřinu. Nevím jestli se to dá nazvat uměním. Měl jsem možnost do knihy nahlédnout a mohu potvrdit - až na ty starší snímky - že nic moc. Ono poctivá fotografie má něco do sebe. Alespoň já to tak cítím.

  2. by jdp on 23/12/2009  21:04 Reply

    Me by jenom zajimalo jak by se dal fotit paragliding pri zapadu slunce?:o) Termika je holt bestie a pri zapadu slunce se litat neda.

    a mmch, co byste chteli od takove knizky? Univerzalni radu na to jak fotit sport? :o)

  3. by PetrK on 05/12/2009  20:25 Reply

    Dobrý článek,
    shrnutí všeho co kniha obsahuje. Mám jí doma a přečetl jsem si jí přes noc doufajíc, že se dozvím něčemu novému. Při focení sportu by se to hodilo :-) bohužel jsou to spíše fotografie autorů a info o nich samotných. Jinak některé fotky se mi dost líbily.

  4. by David on 21/11/2009  21:36 Reply

    Napíšu si o ní ježíškovy a uvidíme :-)

  5. by pele on 21/11/2009  13:03 Reply

    ukazky vypadaji dobre, zitra du kupit neasi..
    diky za upozorneni ;-)

  6. by petrŠ on 20/11/2009  18:53 Reply

    Výborný článek Martine.Knihu mám doma už týden a jsem tak v půlce.Nebylo moc času.Se vším co o ní píšeš naprosto souhlasím.Krásné fotografie,ale takové ty triky a rady jak na to,mi tam chybí.Počkám na Tvou :-)

Leave a Reply to jdp Cancel reply

Your email address will not be published.