Naučte se fotografovat dobře – Bryan Peterson
Bryan Peterson je profesionální fotograf, učitel fotografie s třicetiletou praxí a autor mnoha knih. V češtině mu vyšlo zatím knih šest a tato sedmá je takovou kompilací všech předchozích – to nejlepší a nejdůležitější, co se týká fotografie, koncentrované do jednoho díla s podivným českým názvem Naučte se fotografovat dobře (mimochodem, v originále se kniha jmenuje podstatně lépe: Understanding Photography Field Guide).
Úvod
Po úvodu, ve kterém se dozvíte, jaký fotoaparát malý Bryan dostal jako první, následuje první kapitola Digitální základy. A když digitální, tak začneme formáty digitálního obrazu. Peterson je evidentně velkým fanouškem RAWu a JPEGem opovrhuje. Jinak by se vyhnul balamutění čtenáře o smrtícím vlivu přeuložení JPEGu na jeho kvalitu (základem je přece ponechat si originál a pracovat s kopií) a také by si mohl všimnout, že moderní programy dokáží pracovat s JPEGem stejně nedestruktivně jako s RAWem. Poté vezme velmi hopem color management a barevné profily a zastaví se až u vyvážení bílé (které on osobně moc neřeší, takže se opět mnoho nedozvíte). Naštěstí dále to bude už jen lepší (většinou).
Expozice
První věc na cestě k pochopení principů fotografování a zároveň třetí kapitola knihy se jmenuje Expozice. Přesně jak byste čekali, zde najdete vysvětlení expozičních parametrů, a jak spolu souvisí. Pěkná je zejména ta část, kde autor ukazuje šest správných expozic, z nichž jen jedna je kreativní, včetně cvičení, jak se naučit kreativně exponovat. Chybí mi tu třeba vysvětlení automatického měření expozice a využití kompenzace expozice, naštěstí to autor dožene v 7. oddílu.
Detailním rozebráním jednotlivých expozičních parametrů se věnují další části. Kapitola s názvem Clona začne vysvětlením hloubky ostrosti. Začínám pozorovat, že Peterson někdy používá zbytečně mnoho slov tam, kde by šlo použít tabulku nebo schéma, a opět trochu zjednodušuje a zůstává na půl cesty. Na krajiny je podle něj kvůli hloubce ostrosti nejvhodnější clona f22 a ostřit máte do 1/3 vzdálenosti. Nic víc. O tom, že existuje něco jako hyperfokální vzdálenost, se dozvíte z poznámky redakce (!) v popisku jedné z fotografií. A vliv vysokých clonových čísel na kvalitu kresby pro jistotu není zmíněn vůbec. Potom rozdělí fotografii na výpravnou a monotematickou a každé přiřadí správnou clonu, kterou byste měli nastavit – přitom by stačilo říct, že když chci izolovat objekt od pozadí/popředí, použiji malou clonu případně delší ohniskovou vzdálenost a opačně, a ne vymýšlet zbytečné podpůrné konstrukce. V podkapitole o tlačítku náhledu hloubky ostrosti najdete zajímavý tip na „tlačítko náhledu hloubky ostrosti pro chudé“, kde se ale autor zapomněl zmínit, že bude fungovat jen u některých značek objektivů.
Po cloně následuje Expoziční čas a ISO. Vliv času na výslednou fotografii, vztah mezi časem a clonou, to vše je v pořádku. Kapitola Mýty a fakta o používání ISO mi ale mírně „nadzvedla mandle“. Vysoké ISO pro zmrazení pohybu není potřeba, většinu prchavých momentů fotografie lze zachytit časy, které jsou k dispozici i při ISO 100 – to jsou jen dvě ukázky z polopravd, které tato kapitola obsahuje, a které začátečníka spíš zmatou. Dále nechybí krátký čas pro zmrazení pohybu, prodloužený čas pro navození pohybu, fotografování technikou panningu, pohyb v pozadí a na závěr návod, jak na noční fotografie se zachycenými stopami projíždějících automobilů. Někdy mám pocit, že autor vaří z vody (panning), ale třeba právě část o nočních městských fotografiích je vysvětlena moc pěkně.
Kreativita především
Technickou stránku fotografování bychom měli v podstatě za sebou a teď přijdou na řadu veselejší věci. Podle Petersona má kreativní vidění v hlavě každý, jde jen o to ho v sobě objevit a hlavně rozvíjet. O tom je pátá kapitola s titulem Naučte se „vidět“. Poznáte svoje objektivy, naučíte se využívat jejich vlastnosti, objevíte nové úhly pohledu a nová témata a to vše s cílem pořízení kreativní fotografie.
V další části s názvem Komponujte pozoruhodné snímky se dozvíte vše o skladbě obrazu – jak využít linii, tvar, formu, texturu, vzor, barvy, jak zdůraznit nebo potlačit měřítko, jak pracovat s pozadím, čím a jak orámovat záběr, o zlatém řezu, jak se vyhnout srostlicím… zkrátka vyčerpávajícím způsobem všechna důležitá pravidla i maličkosti, jejichž dodržování nedá mnoho práce a stoprocentně vylepší vaše fotografie. Text doplňuje spousta ilustračních snímků a tuhle část nemohu než pochválit.
Fotografii dělá světlo a Významu světla se věnuje kapitola s číslem sedm. Peterson rozebere druhy osvětlení (čelní, zatažená obloha, protisvětlo a další), pravidlo o slunečné cloně f16. Na řadu přijde i teorie – pojednání o tom, jak vlastně fotoaparát měří světlo, kompenzace expozice, jak změřit expozici ve složitých podmínkách nebo třeba v noci. Ještě HDR a tím máme za sebou to hlavní.
Výplň na závěr?
Přiznám se, že mi není jasné, proč se další dvě kapitoly jmenují Fotografie zblízka a Fotografování lidí – proč zrovna tyhle dva žánry dostaly přednost? Proč raději nevěnovat volné místo kupříkladu práci s bleskem? Každopádně jsou tady a tak bych je měl alespoň stručně okomentovat. Po obligátní definici, co se vlastně rozumí pojmem pravé makro, následuje výčet prostředků, kterými se dá makrozobrazení dosáhnout – makroobjektivy, mezikroužky, předsádkové čočky – plus pár ukázek práce s kruhovým bleskem. Při fotografování lidí je zase nejdůležitější překonat ostych váš i fotografovaného, takže si přečtete i něco málo užitečného o psychologii.
Nekonvenční techniky, tak se nazývá předposlední část a po mírné kritice musím opět chválit. Hrátky se zoomem, tvorba deště, malování pomocí dlouhé expozice, záměrná přeexpozice nebo hrátky s pohybem jsou všechno vděčné a divácky atraktivní postupy. A to nejmenší na úplný konec – Užitečné pomůcky neboli výčet drobností, které se nevlezly a přitom by byla škoda se o nich nezmínit. Sem patří tipy na výběr stativu a stativové hlavy (to není zrovna drobnost, uznávám), předsklopení zrcátka, samospoušť a filtry.
Pár slov závěrem
A to je vše, i když toho rozhodně není málo, naopak. Zpočátku jsem měl trochu problém se stylem, jakým Peterson vysvětluje. Některá přirovnání mi přišla podivná, zbytečně mnoho slov tam, kde by stačila tabulka či obrázek, myšlenky jako by klopýtaly, výkladu chybí tah na branku, a vůbec jsem postrádal eleganci, jakou bych čekal od tak zkušeného autora vyučujícího třicet let. Postupem času jsem si ale buď zvykl, nebo se tvůrcův písemný projev s tím, jak opustil technické věci, zlepšil. Prakticky to samé platí i pro fotografie – zkraje jako by byly na stránkách jen z donucení, pouze ilustrující text a bez přidané hodnoty. S přibývajícími stránkami se ale snímky zlepšují a zlepšují a od poloviny knihy si budu klidně jen tak listovat a kochat se. Všechny snímky jsou samozřejmě doplněny bohatými popisky a exifem.
Když to vezmu kolem a kolem, tak mě kniha Naučte se fotografovat dobře rozhodně nezklamala. Je v ní prakticky vše, co byste čekali a potřebovali, a všem začátečníkům i mírně pokročilým ji mohu doporučit. Jen na každodenní nošení ve fotobrašně, kde by jí bylo nejlépe, je jejích čtyřista stran docela těžkých.
Naučte se fotografovat dobře
Bryan Peterson
Nakladatelství Zoner Press
Rozměry 140 x 210 mm, brožovaná vazba, 400 stran
Běžná cena 439 Kč
K zakoupení v nakladatelství Zoner Press