Jak se fotí (půl)maraton

Již za týden a půl, v sobotu 6. dubna 2013, se centrum Prahy na tři hodiny uzavře a ulice zaplní běžci v barevných elastických kalhotách a trikotech. Poběží se každoroční Hervis 1/2Maraton Praha. Událost je to fotogenická, snadno dostupná pro každého, stačí si jen vyšetřit chvíli času, nabít baterie, vyleštit objektivy a vyrazit do ulic. Možná se vám budou hodit následující tipy.

Příprava

Než vůbec vyrazíte fotografovat, měli byste se na prvním místě seznámit s mapou trati. Bývá zveřejněná na webu závodu. Mapu si určitě vytiskněte nebo si ji nahrajte do navigace. Pokud jste akreditovaní, můžete si ji vyzvednout v tiskovém centru v Rudolfinu (vchod zboku od Vltavy). V Praze se dokonce dala trasa virtuálně „proběhnout“ v Google Streetview a šlo si tak předem vytipovat zajímavá místa hezky z tepla domova. Momentálně ale na webu tuto možnost nevidím.

Také je na čase rozmyslet si případné přesuny. V okolí trasy je přerušena povrchová doprava včetně MHD a po Praze je tak třeba použít metro nebo vlastní nohy. Na mapě bývají vyznačeny předpokládané časy prvního závodníka – užitečná věc pro časovou orientaci v závodě –, umístění občerstvovacích a osvěžovacích stanic a podobně. Podle předpovědi počasí se vhodně oblékněte a obujte.

Před startem

Závodníci a závodnice se scházejí dlouhou dobu před vlastním startem závodu, aby si vyzvedli startovní čísla, převlékli se a rozcvičili. Pro fotografa je to ideální příležitost zachytit předstartovní přípravy – rozcvičování, masírování, připevňování startovního čísla, řazení na start a další.

Start!

Loňského pražského půlmaratonu se zúčastnilo jedenáct tisíc běžců ze šedesáti devíti zemí. V praxi to znamená, že na začátku trvá více jak deset minut, než kolem vás celý mnohatisícihlavý dav proběhne. Místo pro start si proto najděte s dostatečným předstihem, protože pak jej jen tak nezměníte – kupříkladu přeběhnout na druhou stranu ulice skrz dav běžců je nemožné.
Pestrobarevná lidská řeka první stovky metrů po startu (než se startovní pole příliš roztrhá) je extrémně fotogenická a nejlépe se zabírá z nějakého vyvýšeného místa nad tratí. V době startů na Karlově mostě vypadaly skvěle snímky například ze Staroměstské mostecké věže. Rozhodně vyzkoušejte dlouhý čas, klidně i dvě sekundy; výsledným efektem budete mile překvapeni. A nezapomeňte si na něj vzít stativ – ideální je ministativ, u kterého vám nebude vadit, že ho budete muset další dvě hodiny nosit na zádech.
 .

Průběh

Jako první vždy startují nasazení běžci, hvězdy závodu, většinou černoši. Před nimi jedou doprovodné vozy, policie, časomíra, případně motorka s kamerou, počítejte proto s tím, že vám mohou překážet ve výhledu. Také pozor, budete-li fotografovat ze silnice, aby vás nesrazili.

Trať pražského (půl)maratonu vede po obou březích Vltavy od Výtoně až po Libeňský most se startem a cílem geograficky umístěným přibližně v polovině. Díky tvaru je na ní mnoho „zkratek“, kterými můžete závodníkům nadběhnout. Nejrychlejší z nich uběhnou 21 km za necelou hodinu. To znamená, že se dá pohodlně stihnout start, jedno místo na trati (9. až 12. km) a pak cíl.Pokud však nemusíte z nějakého důvodu stíhat lehkonohé černochy v čele, máte mnohem více volnosti a času. Prakticky po celou dobu časového limitu tři hodiny stále někdo běží – i když v posledních kilometrech trati a s přibývajícím časem většina účastníků spíš už jen popobíhá, což na fotografiích moc dobře nevypadá.
Závodníci jsou různě oblečení; kromě tradičního atletického úboru se najdou i různé šílenosti v podobě kostýmu strakaté krávy s růžovým vemenem a podobně. Jsem toho názoru, že nejlépe na snímcích vypadají běžci v atletickém, a tak si do záběru vybírám právě je. Na trati je několik mostů, pod kterými závodníci probíhají, dá se tudíž fotografovat i kolmo shora.

 

Rozhodně byste neměli opomenout a zakomponovat do snímků místní reálie – jestliže se běží kolem Pražského hradu, ať je vidět na fotografiích. Město nabízí v tomhle směru nespočet příležitostí, od odrazů ve výlohách přes snímky z podloubí až po zátiší s kapelou.

 

Pokud bude štěstí na slunečné počasí, využijte hry světla a stínu. Po dešti zase zkuste odlesk v kaluži.

 

Pokud se slunce schovává za mraky, vyrobte si světlo sami bleskem.

Atraktivním místem pro fotografování jsou občerstvovací a osvěžovací stanice. Když je teplo, tak se běžci polévají připravenou vodou, vymačkají na sebe „nacucané“ molitanové houbičky; odhozené kelímky, slupky od banánů a pomerančů zase vytvoří nezaměnitelnou kulisu. Jednou v parném počasí jsem využil služeb občerstvovací stanice dokonce i já sám.

Atmosféru tvoří diváci a celé okolí půlmaratonu. Na rozích vyhrávají kapely, diváci fandí, někdy mívají různé transparenty a podobně. Otočte se proto čas od času s fotoaparátem i na druhou stranu.
.
Pokud si kvůli záběru potřebujete stoupnout doprostřed ulice (ovšem ne v davu po startu, tam by to nešlo), ochotně se vám vyhnou.

Cíl

Na velkých akcích bývá vstup na trať do prostoru za cílem vyhrazen jen pro akreditované fotografy. Pokud akreditaci nemáte a přesto byste si chtěli vyfotografovat protnutí cílové pásky, připravte si tvrdé lokty pro vyboxování pozice mezi diváky za hrazením. Trefit ten správný okamžik na pásce pomůže sériové snímání.
Po doběhu jsou většinou závodníci obklopeni skrumáží organizátorů a fotografů; to už se neakreditovaným moc šancí na vyfotografování třeba zajímavého portrétu nedostane, ostatně i uvnitř je to boj. Nezapomeňte si počkat ještě na nejrychlejší ženu; ženy dobíhají přibližně o deset minut později. Že se blíží, poznáte spolehlivě z reproduktorů podle hlášení moderátora. Poté následuje vyhlášení vítězů a předání květin, šeků a medailí. Umístění pódia a nejkratší cestu k němu si zjistěte ještě před startem.
 
Nebo se vykašlete na černochy a foťte v cíli “obyčejné” běžce – často se radují, že ve zdraví přežili, objímají a ochotně zapózují.

Závěrem

Maratony jsou každopádně vděčné téma. Atraktivní kulisy měst, pestrobarevní běžci a pohodové nenáročné fotografování byste si neměli nechat ujít. Zakroužkujte si proto 6. duben v kalendáři.

6 Comments

  1. by Kamil Svoboda on 08/09/2013  12:44 Reply

    Dobrý den. Narazil jsem na jeden váš článek a tak jsem na webu strávil poměrně příjemný čas. Maratonský fotky super. Fotíte pro ně pravidelně?

  2. by David on 09/06/2013  08:36 Reply

    Opět super fotky, jsem Váš stálý a věrný fanoušek. Dovolím si jednu otázku ohledně použití stabilizace objektivu při focení sportu. Pominu-li panning a podobné vychytávka, ale opravdu klasiku. Kdy například chci zachytit na pražských schodech závodníka. Je VR přínosem nebo mi naopak zkomplikuje život? Chápu, že stabilizuje pohyb přístroje, tedy moje ruce, ale co na to focený objekt? Fotím li například na prioritu času a AF.

    • by mk on 10/06/2013  09:31 Reply

      David: Na focený objekt nemá stabilizace vliv. Usnadňuje přesnou kompozici (záběr se tolik nechvěje, citelné zvláště u delších ohnisek), naopak při rychlém švenknutí se snaží stabilizovat a obraz se jakoby trochu zadrhne, poskočí, jak se ho stabilizace snaží udržet na původním místě. A samozřejmě žere víc baterky.

  3. by Allan Bánik on 06/04/2013  21:06 Reply

    Martine, tvoje fotky su ozaj inšpiratívne. Hlavne tá stonožka, moc super. Nech Miro Bartánus nesmúti 7.4.2013 sa beží beh Devín Bratislava 8000 tisíc atlétov, tak šanca tu niečo nafotiť iste bude.

  4. by Miro Bartánus on 27/03/2013  18:06 Reply

    Vďaka za zdieľanie, síce maratón v Bratislave bol už minulý víkend a pár rád by sa mi hodilo už vtedy, určite ich ale využijem nabudúce! Good luck v apríli.

    • by mk on 27/03/2013  18:08 Reply

      Tak to je škoda, příště to dám s větším předstihem.

Leave a Reply to Miro Bartánus Cancel reply

Your email address will not be published.