Jak jsem porotcoval Rok s Megapixelem

Shodou okolností jsem se stal garantem sportovního kola fotosoutěže Rok s Megapixelem. Jednou z mých povinností bylo, mimo jiné, vybrat desítku nejlepších fotografií. Všechny fotografie přihlášené do soutěže najdete na webu Megapixelu.

V soutěži se sešlo více jak 1300 fotografií. Neotvíral jsem úplně všechny, odhadem tak 1/4, zbytek mě bohužel nezaujal už v náhledu. Pestrost sportů byla veliká, od závodů traktorů přes bowling až po všudypřítomný fotbal a cyklistiku. Na druhou stranu spousta snímků neměla dle mého se sportem moc až vůbec nic společného, namátkou třeba záběr na armádní stíhačky, měsíc v úplňku, racci na Vltavě, mravenci požírající brouka, atrakce na Matějské nebo dopitý půllitr. 

Některé fotografie měly slušný nápad nebo záměr, ale působily silně nedotaženě. Přitom by mnohdy stačil třeba jiný formát, posun o dva kroky vedle, lepší moment apod. Většina záběrů byla spíše dokumentačních, které tak nějak mimovolně vyplynuly z přítomnosti fotografa na akci; na málo fotkách bylo vidět, že autor za něčím konkrétně šel – ať už to bylo zajímavé kompo, světlo… A jen na jedné fotografii jsem našel sám sebe :) Slabinou velké části fotek je postproces, to asi nikoho nepřekvapí. Přitom by se mu měla věnovat aspoň stejná pozornost jako samotnému focení. Co mě ale překvapilo bylo poměrně značné množství černobílých fotek; přitom záběry, kde by použití čb dávalo opravdu smysl, bych spočítal na prstech obou rukou.

Co na mě nejvíc působilo?

Jestli mě někdo znáte, tak víte, že mám raději fotky překvapivé, netradiční až experimentální, něčím zajímavé, čisté. Podle toho jste mohli i přizpůsobit výběr fotek do soutěže. Co jsem hledal? Nevšední vidění a um autora, případně postřeh a tudíž zachycený jedinečný moment. Nezáleželo mi na tom, zda fotografie vznikla na mistrovství světa nebo v okresním přeboru. Až tak mi nešlo o technickou kvalitu, výjimečnému záběru bych klidně horší provedení odpustil, na druhou stranu když chybí technická kvalita u “jednoduché fotky”, je to fotka do koše.

Častokrát v náhledu ve výřezu vypadala fotografie líp, než potom po otevření. Několikrát jsem si řekl: “Hele, to je super detail volejbalistů…” a pak otevřu fotku a tam místo detailu záběr na celý kurt i se stánky vedle…

Nejlepší desítka

Zhruba 15 fotografií významně čnělo nad ostatní, z nich ale vybrat první desítku a seřadit ji od nejlepší po byla velká fuška. Oceněné snímky si můžete prohlédnout na webu Megapixelu. A ještě podotýkám, že od jedenáctého místa dále jsem fotografie neřadil a tudíž ono pořadí je určeno mně neznámo jak.

Mimochodem, všimněte si, jak se rozchází moje hodnocení s žebříčkem popularity fotografií podle návštěvníků. Například fotografie Vodní příkop na 7. místě, kterou já považuji  za téměř dokonalou, má na webu celé tři komentáře.

No a samozřejmě gratulace všem oceněným!